Difúzní iradiace je část slunečního záření, která dopadá na povrch Země nepřímo, tedy po rozptylu v atmosféře. Na rozdíl od přímé iradiace, která přichází přímo od Slunce bez překážek, difúzní složka vzniká rozptylem slunečního záření na molekulách vzduchu, prachu, vodních kapkách a dalších částicích v atmosféře.
Vlastnosti difúzní iradiace:
a) Je přítomná i během oblačného dne, kdy je Slunce zakryto mraky.
b) Má nižší intenzitu než přímé sluneční záření.
c) Má důležitou roli ve fotovoltaice – solární panely mohou využívat i difúzní záření, což je výhodné v oblastech s častou oblačností.
Celková iradiace:
Celková sluneční iradiace na povrchu se skládá ze tří složek:
- Přímá iradiace (DNI – Direct Normal Irradiance) – přímé sluneční záření.
- Difúzní iradiace (DHI – Diffuse Horizontal Irradiance) – rozptýlené záření z atmosféry.
- Globální iradiace (GHI – Global Horizontal Irradiance) – součet přímé a difúzní složky dopadající na horizontální plochu.
Difúzní iradiace je klíčová pro systémy solární energetiky, zejména v oblastech s častou oblačností nebo znečištěním vzduchu.
